Dny víry v Ústí nad Labem - zahajovací homilie otce biskupa Jana Baxanta

Drazí bratři a sestry,
naši dominikánští bratři a otcové zahajují své misie v krajském městě Ústí nad Labem, kde je přítomna jejich stopa v dějinách této městské farnosti. Vždyť nedaleko tohoto arciděkanského kostela Panny Marie stojí dominikánský kostel sv. Vojtěcha s přilehlým klášterním areálem. Pevně doufáme, že, bude-li to Boží plán, dominikánská stopa ožije, aby Kristovo evangelium bylo hlásáno – kázáno členy řeholního řádu kazatelů nejen tak, jak tomu bývávalo v historii tohoto města, ale i novým způsobem ve smyslu nové evangelizace. Samozřejmě neuvažujeme o novém evangeliu, ale o novém stylu hlásání Kristovy zvěsti všemi dostupnými a ušlechtilými prostředky, s nasazením nového elánu a životodárného nadšení pro dobrou Ježíšovu věc. Bude jistě vhodné, abychom si na začátku misií uvědomili několik základních skutečností týkajících se evangelizace, resp. misie a pak připojili i souvislosti, které se nám dnes nabízejí. Misie je poslání, misionáři jsou ti, kteří jsou posláni. Misie je úkol, zadání a misionáři jsou ti, kteří se nechali poslat jen podle pokynů samého Krista. Úkoly a zadání mívají rozmanitý obsah a uskutečňují se rozmanitým způsobem. Při křesťanské misii se jedná o účinné přiblížení Spasitele člověku, který se ani nemusí domnívat, že Spasitele potřebuje. Misionáři svou misii vykonávají tak, aby bylo stále více zřejmé, že člověk, který Krista nezná, ještě se k Němu nepřiblížil z různých důvodů, by se jednou mohl cítit ochuzen o toto poznání. Protože jsou misionáři jistými nadšenci pro Krista a ze vztahu k Němu překypují štěstím a radostí, toto štěstí a radost chtějí v plné bohatosti dopřát i ostatním. V žádném případě se tedy nejedná o trik, že by se předkládaly lákavé a svůdné nabídky křesťanských zásad života. Křesťanské hodnoty, Kristova životní pravidla se nikdy nesmějí vyprodávat v tzv. obchodech „z druhé ruky“, ani nejsou skryty pod pulty trhových stánků, stejně tak ani ve skleněných vitrínách obchodních supermarketů. Křesťanství je život. Křesťanská víra je každodenní užitečné a radostné překonávání sama sebe po vzoru Ježíše Krista, aby klima ve světě lidí bylo dýchatelné, přátelské a vlídné. Jakákoliv nálepka náboženského fanatizmu je zcela cizí křesťanským misiím a na hony je vzdálená propagandě, lanaření, takříkajíc chytání lidských duší na udičku či pod pokličku. Misionář nestojí proti těm, ke kterým mluví, aby jim evangelium hlásal jako nadutý školometský pedant stojící nad svými žáky jako by to byli jeho poddaní. Misionář se vmísí do společenství lidí jako jeden z nich, a uprostřed nich evangelium Kristovo ohlašuje slovem i svým životem. Posluchači mají svého misionáře stále na očích, vydává přece svědectví, a misionář přítomný mezi nimi vnímá jejich radosti a strasti, soucítí s nimi v jejich bolestech a trápeních přesně tak, jak to dělával sám Ježíš a jak je to alespoň ve výstižné zkratce v Bibli zachyceno. Není a nemůže tam být úplně všechno, nestačily by na to knihy všech knihoven, jak je též v Bibli poznamenáno. Dnešní datum 22. července je jistá okolnost, nikoliv náhodná. Misie naši dominikáni zahajují v den památky sv. Maří Magdalény, hříšnice, ale i kajícnice, a hlavně posluchačky a vykonavatelky Kristova slova. Jako Matka Boží Maria řekla učedníkům v Káně Galilejské: „Učiňte všechno, co vám Ježíš řekne“, sv. Maří Magdaléna po svém obrácení konala to, a jen to, co Kristus žádá i v současnosti od každého z nás.

Velmi působivé s ohledem na dnešní zahájení misií je i biblický úryvek z knihy proroka Jeremiáše s vážným upozorněním především pro nás duchovní pastýře a kazatele: Běda nám, když bychom ničili a rozptylovaly ty, které Hospodin shromáždil. Misijní tón misionářů nemůže znít rozháněním a odháněním, ale shromažďováním a přiváděním ztracených nazpět domů. Misionář nevyhrožuje ani nesvolává tresty, upozorňuje na nebezpečí a varuje před infekcí chorob hříchů. Především však s laskavou tváří a otevřenou náručí nabízí, ne podbízí, spásu, která je v Kristu. Kdo chceš slyšet, zamýšlet se a přijmout, slyš, promysli si vše důkladně a svobodně pak přijmi Toho, který myslel na tebe dávno předtím, než jsi spatřil světlo tohoto světa.

Úchvatné je ujištění apoštola národů, velkého misionáře sv. Pavla o tom, že je to krev prolitá Kristem, jež působí spojení vzdálených s blízkými, má sílu překlenout nepřátelství a bourat zdi mezi lidmi. Sv. Pavel, ještě jako Šavel moc dobře věděl, kolik krve bylo Ježíšem prolito pro jeho záchranu, a stále při následném hlásání Kristova evangelia druhým lidem, si byl vědom, že každá jednotlivá lidská duše člověka byla Ježíšovou krví obmyta.

A dojemně působí Markův záznam o zástupů lidí, kterému je Kristu líto, protože jsou jako ovce bez pastýře. Samota a opuštěnost člověka, bolestný stav lidí žijících bez přátel ve světě nyní tak zmateném, je téma k vážné meditaci každého misionáře, ale i motor něco ve prospěch takových lidí podniknout. Nestačí chápat Ježíšovu lítost nad opuštěným lidským zástupem. Kristus konal, on se tohoto zástupu ujal. Při misiích misionář nemůže dělat nic jiného než se každému, jakkoliv poznamenanému a unavenému lidskému jedinci ze srdce s láskou věnovat. Kéž Bůh jim i vám a všem těm, které budou naši misionáři oslovovat, žehná!